Pro planetu Zemi je vlastní obrovská rozmanitost tvarů terénu.

Jednoduše by bylo možné říci, že veškeré putování nížinou je završeno setkáním s horou... Nížiny si téměř nevšímáme, přestože především nížina poskytuje člověku chléb náš vezdejší. Hory si nevšimnout nemůžeme; pro někoho nížina existuje proto, aby s ní mohl soupeřit, pro jiné je místem estetických prožitků, přemítání, inspirace, setkání se Stvořitelem...

V našem blízkém sousedství se nachází důležitá klimatická hranice, spojnice několika kultur - pásmo Krkonoš. Je to jediná Obrovská hora s fascinující tvářností...

Hora je - podobně jako Poušť - nejvhodnějším místem pro dospívání duše. Duše žízní po mlčení Hory a Pouště.

Na písčité Poušti vzduch a svobodné částice země jsou nehybné nebo se spojují v pošetilém tanci.

Hora je nejčastěji nejtvrdší, nejvíce souvislý zemský prvek. Je do jisté míry neměnnou - v měřítku lidského života - scénou, na níž se neustále odehrává dialog mezi vzduchem a vodou ve třech jejích podobách.

A první příčinou veškerých procesů a silou umožňující všechen pohyb je oheň (Slunce).

"Život je světlem"

prof. Włodzimierz Sedlak

Bible začíná dějiny Stvoření slovy: "Budiž světlo"

Termín "světlo" nabývá různých významů pro různé lidi. Světlo vždy fascinovalo malíře, básníky, hudebníky... Přes významný vědecký pokrok v oblasti vysvětlení podstaty tohoto fenoménu, stále pro nás zůstává nerozluštěna jeho vlnově - korpuskulární podstata.

Pokud zvuky je možné považovat za rozmezí frekvence mechanických vln vyvolávajících zvukovou percepci, pak o světle je možné říci, že představuje rozsah elektromagnetických vln vyvolávajících zrakové vjemy. Šířka takového rozmezí činí sotva jednu oktávu. V tomto rozsahu vyvolávají elektromagnetické vlny s různou délkou u člověka dojmy různých barev. Pozorování ukazují, že méně vyvinutá zvířata jsou citlivější na záření s kratšími vlnovými délkami. Například pro ovády je červená barva stejně neviditelná, jako pro nás ultrafialové záření.

Viditelné světlo sehrává základní úlohu ve vzniku, vývoji a činnosti živých organizmů. Zásadním životním procesem zelených rostlin je fotosyntéza - nejdůležitější biologický důsledek působení viditelného světla.

Jiným biologickým efektem světla je poskytnutí živým bytostem možnosti získávání informací o prostředí je obklopujícím.

Nás však nejvíce zajímá působení světla na psychickou strukturu, a tímto na veškeré projevy lidské tvorby.

V důsledku působení živlu o h n ě (Slunce) ta část v o d y, která není uvězněna uvnitř ledovců, v mořských hlubinách a tělese (skořápce) Planety, trpělivě již milióny let, podstupuje pouť mezi z e m í přes o v z d u š í ke svému Otci - Oceánu. Odtud se vypařováním opět vrací do ovzduší (atmosféry) a vyskytuje se v něm v kapalné podobě, jako kapka vody nebo ledová krystalka tak dlouho, až se přemění ve srážky (déšť, sníh, kroupy). A pak znovu...

Voda obsažená v ovzduší umožňuje vznik značného počtu optických jevů. Kapky vody a ledové krystalky, tato prostředí s úplně jinými vlastnostmi než jejich okolí jsou vystavena působení přímého bílého slunečního Světla (nebo odraženého od Měsíce) a stávají se zdrojem barevných fenoménů na obloze.

D u h a, g l o r i a, h a l o, v ě n e c, i r i z a c e, z e l e n ý p a p r s e k, m i r á ž...

Abychom je mohli pozorovat častěji, a ne pouze náhodně, je třeba alespoň ve skromném rozsahu poznat pravidla, kterými se řídí atmosféra; například vědět, kdy nastávají podmínky vhodné pro tvorbu oblaku Cirrostratus... Neboť právě spolu s jeho objevením se na čele teplé fronty je spojen vznik celé řady jevů: vedlejších sluncí, světelných sloupů, barevných kruhů a oblouků...

A především je nutné trpělivě a pokorně hledět ... vzhůru.

"








Když spatříš něco pěkného, nechytej hned fotoaparát ani nelituj, že jej u sebe nemáš - nevěnuj se sběratelství hezkých okamžiků, Štěstí se nedá uvěznit v albech, není ho možné přivolat otáčením stránek. Není možné, že by tě již nic velkolepého nemohlo potkat. Jdi kupředu. Buď klidný: skutečnost je bohatá - nevyčerpáš ji v průběhu svého života"

Páter Mieczysław Maliński

"

Krásy přirozené ve skutečném významu není, je pouze v nás samých - my ji nalézáme, a ne pouze profesionální umělci"

Bratr Albert Chmielowski

"Celé bohatství přírodních forem je pouze prostředkem k účelu,

pouze nástrojem tvůrčího ducha"

Michał Sobeski

Zasaženi bleskem, majestátem a harmonií prchavých forem a výmluvnou, hlubokou symbolikou obsaženou v jejich geometrii, zotročeni a uřknuti tím, co vidíme na obloze, na oblacích a kolem sebe, pohlcujíc to všechno celou svou bytostí, zapomínáme na kameru, tužku i štětec...

Naší touhou je nekonečné prodloužení tohoto rozkošného stavu; rmoutí nás krátkodobost strhující scény - jsou to pouze vteřiny a minuty... Nepřipusťme však, aby nás ovládly negativní pocity - barevné, prchavé fenomény se stávají součástí našeho "Já". Zajisté bezvýznamná by byla snaha o nalezení velkých děl vzniklých v době trvání inspirativní optické události nebo také po jejím zániku. Ovšem, stává se, že člověk citlivý na nastalý estetický podnět, který dovede odečíst duchovní odkaz s ním spojený, uskuteční tvůrčí počin již několik dní po nezvyklém prožitku. Většinou však uplyne mnoho času, než dojde k vytvoření vnější konkrétní podoby. A pokud umělce dokonce zradí paměť, i tak onen slunečně - vzdušně - vodní výjev obohatí trvale jeho vnitřek.

Spatřené mysterium zásnub živlů se někdy objeví když ne jako významné dílo, tak alespoň jako znamenitý aforizmus, sloka veršů, zajímavá sestava několika not nebo barevných skvrn.

"
Mezi prvním kopnutím motyky a úrodou mohou uplynout věky"

Charles de Foucauld

Hory vyvolávají úžas, činí citlivým na krásu, zahrají na nejcitlivější struny duše (ženský prvek, Ying). Také posilují, povzbuzují ambice, mobilizují síly, připravují na válku (mužský prvek, Yang).

Krkonoše - "Arktika ve zkumavce". Toto klimatologům a lidem z hor známé porovnání je zcela odůvodněné. V zimě na hřbetní partii naší Hory panují vskutku špicberské klimatické podmínky.

Mladí lidé, jež osud zavál na krkonošské štíty, a kteří zde "zakotvili" na delší dobu, prožijí tak tvrdou školu života, že později velmi dobře snášejí různé extrémní situace. Mnoho z nich (v paměti mám uchováno asi 20 jmen) se zúčastnilo polárních expedicí.

V současné době na polské Antarktické stanici Henryka Arctowského provádí geografické výzkumy jeden ze stálých pracovníků Meteorologické observatoře na Sněžce. Rovněž ten, který píše tyto řádky - který onehdy po dobu několika let pracoval na Observatoři Vratislavské univerzity na Szrenici - má za sebou vědeckou výpravu na Špicberky.

"Člověk přesahuje (...) svým obsahem mimo svět přírody zásadním způsobem, a současně ho jaksi obléká do jisté záclony rozmanitých specifických kvalit, jež dávají některým věcem zvláštní význam (...). Tato nová skutečnost, patřící člověku, tvoří pro něj jistý druh atmosféry potřebný k zapůjčení jeho životu nového smyslu a nového významu."

Roman Ingarden

Zcela jiné sféry lidské psychiky budou zasaženy v případě, že se ocitneme uprostřed velké sněhové vánice nebo vichřice, než když budeme obdivovat optické jevy.

Vítězně se z zuřící "bílé tmy" dostávají náležitě připravení a zkušení zaměstnanci observatoří, průvodci, záchranáři. Tragické důsledky živlů zasahují mnohokrát lidi, kteří tuto tvář naší Hory neznají.

Dynamická směs vzduchu a sněhu, v níž viditelnost obvykle nepřekračuje délku natažené dlaně... Ponořuješ se do ní, často v mlhavé noci, kdy se vyskytuje potřeba: dodávka potravin, pátrání po pohřešovaných, nezbytnost předání informace.

Ledové korálky navlečené na stružky větru bolestivě útočí ze všech stran. Mlátí do očí, ztěžují dýchání... Ztuhlý mrazem a topící se v rozvířených sněhových vločkách mnohokrát ztrácíš cestu a vracíš se do výchozího bodu. Další pokus... Ztráta sil. Bezradnost a úzkost... Prosba k andělu strážnému.... Po mnohahodinovém boji se vynořuješ z živlu. Jak často jsi změněn... Edith Steinová píše: "Čím větší je tma kolem nás, tím více musíme otvírat naše srdce Světlu z Hory".

Ocitnout se uprostřed takové sněhové bouře a šťastně dorazit k cíli - to by bylo nesmírně poučné např. pro hudebníka, který hodlá složit skladbu na téma zimy v Krkonoších. Ale nejenom pro něj. Tento dominantní prožitek je schopen spustit tvůrčí proces v případě spisovatele, básníka, filmaře...

Majíce na zřeteli, že samotná odpověď na hodnotu krásy nemá mravní hodnotu, je třeba konstatovat, že úzké spojení s krásou, které poskytuje Hora, nás může mravně ovlivnit a způsobit touhu po prohloubení a uspořádání našeho života a přinutit nás k přemítání, v němž se vyskytuje eschatologický děj....

Nízká sněhová vánice. Ve vzduchu zavěšené částice sněhu vytvářejí jemné struktury a přítomnost pohybu dokládá uším příjemný a zároveň záhadný šelest.

Divák je účastníkem mysteria zrození a smrti odehrávaného prvky vzduchu a vody v pevném stavu: hle nad sněhově-ledovým podkladem vznikají rychlé reje. Po určitém úseku cesty mění tato stvoření tvar nebo se rozptylují. Na jejich místě vznikají nové: vlny, závoje nebo šikmo běžící strouhy sněhu... Okamžik ticha a zase podobně, avšak ne stejně...

Jiný jev. Mlha v cárech: hřbetem Krkonoš se převalují s obrovskou rychlostí kusy mraku Stratocumulus fractus. Pozorovatel, jenž stojí na Hoře a upjatě hledí proti směru přímo na něho se valících bílých proměnlivých a fantaskních forem podléhá dojmu, že to vlastně on se pohybuje jejich směrem na pohádkovém koberci....

Zvláště sugestivní obraz vzniká za měsíčních nocí, zejména tehdy, kdy velmi vysoko nad vrcholky - a tím i nad observatoří - vznikají mraky ve tvaru mandlí a čoček (Altocumulus lenticularis) o zneklidňujícím zbarvení.

"






Učenci pochopili, že tento přirozený svět je jenom obraz a otisk Ráje. Prostá existence tohoto světa je zárukou, že existuje nějaký dokonalejší svět. Bůh jej stvořil proto, aby lidé skrze viditelné věci mohli pochopit jeho duchovní ponaučení"

Paulo Coelho

Hora dokáže znepokojit lomozem pukající ledové pokrývky, šelestem i hlukem chomáčů sněhu padajících ze skal a kosodřeviny a hustou mlhou, která se převaluje často nepřetržitě po dobu několika dnů.... Neobyčejně nebezpečné jsou zde silné bouře s prudkým deštěm a větrem o síle a rychlosti hurikánu.

Ale to není všechno! Hora má ještě jiné poklady. Získá je v hojné míře ten, kdo je s ní spřízněn. Udiví ho fantastické postavy lidí i zvířat z jinovatky, prachového sněhu a ledu, do kterých se přeměnily dosud holé skály... Uchvátí jiskření sněžného šatu a ledových krystalků ("d i a m a n t o v é h o p r a c h u"), pomalu padajících z čisté oblohy, očarují zvukové a světelné efekty E l i á š o v ý c h o h ň ů, oslní barevný přísvit na okrajích mraků (irizace), násobná duha, stříbřitý oblak v nebetyčné výšce a výjimečně pro vyvolené - p o l á r n í z á ř e , miráž, zelený paprsek...

"
Duchovní život vzniká nejenom ve vztazích s dobrými lidmi, ale i v setkání s obrazy, jenž tento život poznamenávají"

Edith Steinová

Pociťovat jedině za účelem hromadit vše pro sebe, to je postoj infantilní, sobecký, ačkoliv všudypřítomný. O námi vlastněný majetek se musíme rozdělit. V procesu průtoku hodnot by měl být vnitřek člověka pouze svého druhu mezistanicí. Některé z těchto hodnot - ty absolutní - nás musí opouštět v nepozměněném stavu; další opět pronikají do světa po tom, co získají neopakovatelný rys naší osobnosti.

Odlišný stav vědomí, v němž jsme se ocitli v okamžiku získání souhlasu Přírody na poznávání jejího Tajemství se nepromítne v nadprůměrném díle, pokud nám nebylo souzeno býti Umělcem... Dojmy O d t a m t u d se však můžeme, ostatně jako každou hodnotou, dělit s jinými mnoha způsoby. Dostalo se nám uznání, a to zavazuje....

Zde je krátká zpráva ze Szrenice. Jejím autorem je novinář-básník.

"Představuješ si, jak vypadá horní základ mraků pozorovaný z vrcholku, "m o ř e m r a k ů" rozprostírající se kolem tebe?

Víš něco o glorii? Ne! Pak poslouchej. Stojíš na Szrenici, vzadu, nízko nad obzorem svítí slunce. Níž před tebou, zvlněná plocha mraků, a kolem obrovského stínu tvé siluety, svítícího podél vrcholků oblak, vzniká barevný, duhový kruh... Jako svatozář světce! Rozumíš tomu? Ty sám, ty mraky, ten pohled a všechno dohromady..."

"
Celá bohatá oblast mimosmyslové přírodní krásy nepramení z ní, ale z nás (...). Skutečným umělcem, významným tvůrcem mimosmyslové krásy přírody je naše duše..."

Michał Sobeski

"

Podstatou umění je duše vyjadřující se slohem'

Bratr Albert Chmielowski

Umělec, trápen vzpomínkami, neschopen osvobodit se od toho, co viděl, slyšel a pociťoval, se bude pokoušet reprodukovat v paměti svou účast na misteriu zásnub prvků.

Ale Umělec nejenom vnímá a zvěčňuje krásu; on ji vytváří... To, co prožil - obohacené Jeho intuicí a poznatky - se bude dožadovat konkretizace. A přestože dílo Umělce nikdy není ve své vnější formě dokonalé, dosahuje nicméně - dle Tugwella - v jeho představě dokonalosti.

Józef Liebersbach